LUŽICKÉ HORY, Šluknovský výběžek, ČS Švýcarsko

13. června 2019, čtvrtek- odpočinkový den v kempu – NE – 87 km – nakonec jsem objezdil celý Šluknovský výběžek…Po včerejším výkonu v hicu a norské předpovědi počasí ( má údajně pršet do 14 hod. ) nikam nespěchám. Stan je mokrý jak houba po nočních bouřkách. Zdálo se mi, že mě nějaká šílená baba trefuje kamenem…co to znamená, nevím. Kolem stanu chodí studenti univerzity, nevím jaké, baví se – kdo byl včera více ožralý, kdo zvracel, kdo kde nespal, kdo jaký měl ráno lejno…nevím, zda to odpo neodpíchnu dále…uvidíme.Včera jsem u hranic všude viděl značku, kterou jsem jinde než v Libereckém kraji neviděl. Že by tady byl samý deviant? S Jindřichovicemi, kde bydlí herec Jaroslav Dušek to nemá nic společného. To je náhoda, že jsem ji vyfotil zrovna zde.

Večer jsem se nasmál. Je tady v chatkách také školička, děti 8 – 9 let, plus 2 ženy dozor. Nahnaly děti do sprch a pak je honily spát…chtělo se mi dost na velkou, ale čekal jsem, až vypadnou…Vykadím se a u umyvadla si ještě po utření omývám zadek. V tom slyším úču, jak sem letí – co tam ještě děláš, řekla jsem spát! Vrazí do koupelny, vidí mne, zrudne, vycouvá, pardon…já myslela…Já se v klídku domyju a volám za ní – já už jdu, paní učitelko . Já mám ty učitelky souzené…

Další příhoda se mi stala na té pumpě nad Hrádkem, když jsem za rohem pucoval bagetu. Na zahrádce někdo hrozně nahlas kýchnul. Já hrozně nahlas volám – na zdraví. V tu samou chvíli vyjde z pozarohu Němka – vykulí na mne oči, jde ke mně – co ste šikal? Tak jí to složitě vysvětluji. Trapná situace, tentokráte pro mne. A je to 1 : 1 .

Nejapné řeči vysokoškoláků o struktuře, barvě, zápachu a velikosti jejich raních zvratků už na mne bylo moc. Během 10 minut, ani ne, jsem komplet zbalen a cca lehce po desáté odjíždím z kempu. Tady se odpočívat nedá…Už hodinu neprší. Norové jsou v té předpovědi čím dál horší…nedá se na to spolehnout…Jedu na jižní stranu vodní nádrže Kristýna a po cestě fotím dřevěné výtvory místních řezbářů. Vodníkovu manželku

Březovou vílu

A už jsem u tzv. Staré celnice a pojedu Německem do Varnsdorfu.

Jedu přes Hartau, Eichgraben, Olbersdorf. Tam mám přejet hlavní, co si pamatuji – přestaly fungovat Mapy.cz (?). OUHA. Uzavírka, betonují mostek. S kolem by se dalo převést, Němci ale mají problém – musíš to objet i s kolem…škoda že neviděli, jak mně dva obětaví kluci přenášeli kolo předevčírem přes Jizeru, kde byl most zcela zbouraný..Cyklostezky mají ale pěkné.

Když se konečně dostanu do Bertsdorfu tou objížďkou, tak na Großschônau je pěkná silnice a sešup dolů, i výhledy

Co jsem naklesal dolů, musím opět nastoupat k naší hranici, kde mi říkají, že jsem se přes Německo dostal z Libereckého kraje do našeho Ústeckého kraje.

Dojedu na kraj Varnsdorfu, mám hlad, stavím ve večerce a jím. Mám najeto cca 25 km. Přijede pošťačka, tak se jí ptám, kde tady bydlí Míra Švec, allias Čmelák. Říká, 200 metrů odsud, za tou cikánskou bytovkou…tu fotit nebudu.Dojedu k jeho části dvojdomku, všude dokořán – ten tu musí někde být…není, volám, je v práci. Za 20 minut přišel, ráno spěchal a zapomněl zamknout – vítej do klubu.Pak trochu klábosíme, on odjíždí do Skotska na 10 dní, nechci zdržovat, aby si v klidu zabalil, také chci ještě dnes něco najet. Takže ve 13.30 odjíždím a on mne fotí vzadu na dvorku za domem…Ščaslívo…

Čmelák mi poradil cestu na Krásnou Lípu, kde není tolik aut. Takže jedu přes Dolní a Horní Podluží.V Dolním Podluží se mi líbí jedna chaloupka, tak ji fotím.

V Horním Podluží také

Stoupám malou asfaltičkou ( cyklo ) na Studánku. Fotím pohled na krajinu kolem.

A v horní části cyklo větrný mlýn, čnící nad krajinou. Je to větrný mlýn Světlík. Jeden z největších větrných mlýnů u nás. A jediný mlýn holandského typu s dochovaným technickým vybavením. Je veřejnosti uzavřen. Domluva s majiteli prý vyloučená není.

Nahoře na silnici to vezmu z kopce do Krásné Lípy. To je centrum Českého Švýcarska. Fotím opět jeden domeček, co se mi líbí.

Z Krásné Lípy stoupám na Zátiší a opět fotím – dnes jsou tématem domy a chaloupky, typické pro Šluknovský výběžek.

V Rumburku jsem pak velmi rychle, z kopce to přibejvá..Profrčím Rumburk. U kadeřníka sedí venku „rozdělená paní“ – vypadá v této fázi jako elektro panenka. Prosím ji, zda si ji mohu vyfotit, prý až bude ten účes hotov…To čekat nemohu a ani nechci. Ten „polotovar“, co měla na hlavě, by se určitě líbil vnučkám – škoda.Tak fotím aspoň ceduli, kde ať jedeš kam chceš, vždy do Němec.

Já jel do Jiříkova, kde fotím ceduli pro syna Jiřího, i pro vás. Tam je řečeno podstatné. Jiříkov má dnes cca 3 600 obyvatel, ale na začátku 20. století, kdy tu žili Němci, měl více než 10 000 obyvatel…

Ještě fotím budovu z doby, kdy byl Jiříkov německou chloubou pohraničí, obklíčen ze tří stran Německem…

A už to peru po náhorní rovině přes Království do Šluknova. Po cestě fotím vnoučatům čekárnu, vylepšenou místním malířem..

Také další chaloupku, co se mi líbí. Paní se otáčí, mne nefoťte, já sem nepatřím. Tak co tu děláš..že by místní malér…(?). Neřešme to.

Do Šluknova vletím jako vítr, čas běží. Že jsem vyjel po desáté je znát…Cíl je jasný. Pohár po 4 000 km, co jsem překročil včera. Na náměstí se to za 50 Kč povede. Ale to není ten maxi pohár, co jsem si představoval…neva. Tak aspoň vyfotím část osvětleného náměstí. Protože jinak je skoro všude okolo silný černý stín . Co s tím? Pryč a hlídat si věci…Šluknov je nejsevernějším městem naší republiky. Žije tu cca 5600 obyvatel. Historické jádro je od r. 1992 městskou památkovou zónou.

Ze Šluknova jedu na Velký Šenov. Mne ty domky dnes učarovaly..nemohu si pomoci.

Přes Lipovou a Lobendavu jedu až do Dolní Poustevny. Pro představu fotím krajinu okolo.

Z Dolní Poustevny stoupám okolo potoka Sebnitz na Karlín a Vilémov. Dávám bagetu a pití a povídám s místním borce o životě… Pohled shora na Poustevnu.

Po cestě fotím ještě tzv. Hraniční rybník.

A jsem v Mikulášovicích. U pana Bláhy v penziónu. Penzión Balnika. Kolo zamykám v centrální chodbě ke kovovému zábradlí. Zítra chci vyjet brzo…penzión je na jídlo momentálně zavřený, ale plně obsazený.. je tu ticho, píšu…Tady dnes v klidu odpočinu. Je 20.00 hodin. Fotím ráno po slunci.

14. června 2019, pátek – 47 km. Českosaské Švýcarsko, teplo celý den.

Ráno nemohu dospat, vím, že má být hic jako blázen. Chci to dříve zapíchnout a konečně si odpočinout…

V Mikulášovicích fotím také ruiny. Těch je v českém příhraničí také dost.

Takový krásný dům to musel být, za Němců…

Od něho stoupám na Tomášov. Na německou hranici. Pěkný kopec po ránu na rozehřátí . U poslední chalupy v Tomášově ☆ paní s koněm. Prý je to norský kůň. Má v rodokmenu i koně Przewalského…kobylka, 20 let…zkrmená.

Nenápadným lesním přechodem pro pěší a kola jsem v Saském Švýcarsku. Ani to nebolelo .

Z náhorní roviny nahoře fotím saskou krajinu

V momentě jsem ve Waldhausu, takto brzo je samozřejmě ještě zavřeno a eura nemám.

Sjíždím dolů a opět fotím krajinu

Ve vesničce Saupsdorf mne vítají, jako každého, kdo přijel z této strany..

Po cestě fotím domky, já jsem na ně již od včerejška umanutej…

Dopravní značka mne upozorňuje na to, že jsou nízko větve…to mi dnes nevadí.

Dále jedu na Hinterhermsdorf a chci to šoupnout po cyklo ke Křinici. Ale už zde naplno jedou motorové pily. Kápo, co cestu hlídá, mne nekompromisně žene na nějaký lesní Umlauf…Bloudím, nahoru, dolů. Navíc mě opět zradily Mapy.cz. Nakonec vyjedu až někde hluboko v Sasku, ale u Křinice.

Jedu proti proudu k lávce ( přechodu ) v Zadních Jetřichovicích. Po cestě fotím. Nejdříve seřadiště klád při plavení dřeva do vnitrozemí.

Fotim i plavební kanál pod seřadištěm

A také vozidlo strážců NP Saské Švýcarsko.

Zaujme mě, co příroda vše dokáže, aby zachovala život. Uchycení stromu „mermomocí“ ve stráni je toho ukázkou…

Do Čech se vracím po mostku v Zadních Jetřichovicích. Vždy se rád vracím do Čech. To neomrzí…

Pak se projíždím,okolo České silnice a přilehlých roklí nahoru a dolů.

Toto je pohled ze sjízdné části Hlubokého dolu. Okolo dominuje kapradí. V něm je plno nakažených klíšťat , to vím ze zkušenosti.

Fotím také hru světel a stínů v lese a ve skalách.

Pak si umanu, že prolezu zbytek Hlubokého dolu nahoru na tzv. „diagonálu“, po které dojdu k „mému“ kempu. To byl bláznivý nápad, na to mohl přijít jenom BLÁZEN . Nahoře jsem tak akorát hodit ručník do ringu, prostě K.O. To byl nadlidský výkon!!!

Nicméně ještě mezi tím a potom fotím krásné náprstníky.

Cestu na diagonále mně komplikují polomy. Ale nakonec zvládnu vše. Zkouška trpělivosti, vytrvalosti, sily a vůle – ty jeden starej vole .

Těsně nad naší roklí s naším kempem je cesta konečně volná

Potom slejzám do naší rokle k našemu kempu. Nevím, jak to ráno vystrkám zpátky na diagonálu…vařím, suším, píšu a jdu si lehnout…jel jsem od 5 do 12 hodin. A chtěl jsem mít to volno…tak snad…

Kempu říkáme Fuňárna, Border nebo Zašívárna…Jezdím sem 45 let…
Zkusím tuto oblast dnes uzavřít, než si půjdu lehnout, zda tu bude dostatečný signál..

ZÁVĚRY Z TÉTO ČÁSTI CESTY Okolo Československa:

Za 2 dny jsem objezdil kus Lužických hor, Českosaského Švýcarska a celý Šluknovský výběžek. Najel jsem 134 km.

Dnes jsem na cestě již 52 dní a mám najeto z domu 4 175 km.

Zbývají mně dva dny ( víkend), abych zvládnul objet část Labských pískovců a Krušné hory – východ. Začal jsem v Nové Vsi v horách – TAM také v neděli skončím.

V pondělí se chci už jenom přesunout dolů z hor, domů. Okolo 15. hodiny bych mohl dojet do Slavětína. Mezi tím si ale chci dát pořádný pohár na náměstí v Lounech.

Celou dobu, co jsem jel, jsem se těšil na další den. Poslední dobou je to stejné, akorát, že se navíc těším i domů. K manželce, dětem, vnoučatům, zahradě, známým a přátelům. Prostě DOMŮ !!!. DOMŮŮŮ…

Víte, co jsem si uvědomil až teď navečer? Já jsem za celý den nepotkal v tom Českosaském Švýcarsku ani jednu živou duši. Když nepočítám tu babku s kobylkou. Ale to bylo ještě před NP. Tady je takové ticho, jako je u Jizery tma. Mne by to nemělo překvapovat, jezdím sem 45 let na vandry. Ale když mám to 52-denní srovnání…A hlavně – nejsem na turistických cestách, že? .