JIZERSKÉ HORY a zbytek Krkonoš, kde mne neohlídal Krakonoš…plus Frýdlantský výběžek

11. června 2019, úterý – 58 km + 5 hodin oprav

No co se mi dnes stalo všechno…Ráno začalo fantasticky, švédským stolem při snídaní na Dvoračkách a focení sluncem osvícené krajiny z mého okna.

Jsem plný a jedu dolů do Rokytnice prďákem jako prase. Vzpomenu na to, jak včera dopadl ten kluk z Litoměřicka, jak ho odvážel vrtulník do nemocnice. A brzdím dolů jako o život. Já kdybych tady zahučel do lesa, tak o mně ani nikdo nebude vědět, když jsem sám…o to více brzdím…

Při sjezdu ještě fotím

Nejhorší na tom je, že vím, že to, co sjedu dolů teď jedním údolím do Rokytnice, budu muset opět vyšlapat nahoru přes rozcestí Studenov do Harrachova. Ale to jsou prostě Krkonoše. S tím se počítá.

V Rokytnici nad Jizerou podle Mapy.cz hledám nástup na tzv. Kostelní cestu po zelené tur. značce. A začínám stoupat po malé asfaltičce krásným stromořadím

Nahoře jsem durch a lituji, ze jsem si večer nevzal nabízený balíček a nevyjel už v šest hodin, ale až v 8.30. Po cestě jsou upozornění pro cyklisty, aby dali při sjezdu pozor. To je pro ty, co jedou proti mně, protože já stoupám…stoupám…nikdo jiný tady není.

Kolem projede minibus s obrázky. Veze děti a má tam napsáno: „Naší školou je příroda.“ Hezké. Super, chválím.

Fotím na protikopci městečko Vysoké nad Jizerou a netuším, že ještě dnes tam budu volat spolužáka Harracha z vejšky a žádat ho o pomoc…Ale k tomu se dostanu…

Zatím si klidně fotím chaloupku ve stoupání. Má zavřené okenice, což značí, že je to už jenom víkendová chalupa…škoda. V Beskydech to bylo jinak, na Broumovsku také…

Nahoře fotím ceduli, do jaké výšky jsem se opět dostal..do 930 m.n.m. z nějakých 500.

Přes Rýžoviště spadnu do Harrachova. Přední brzda dělá hrozný rachot a to kolo nejede…přibrzďuje. Asi jsem to „zavařil“ při tom sjezdu. Ale jakou ty brzdy držely váhu..velkou!!!

Přesto ještě fotím domky v Harrachově, co se mi líbí

Také fotím vilku Victoria, čímž zdravím naši vnučku od mladší dcery Vlaďky. Ahoj.

Ale do smíchu mi není, s tím kolem to nejde jet. Naštěstí hned za Victorií vidím servis Ploc. To byl přece náš vynikající skokan na lyžích v dobách, kdy naši skokani byli ve světové špičce. Stavím. Šéfem je bratr exreprezentanta Tomáš Ploc. Ve štychu mě nenechá. Dělá vše pro to, aby přední brzdu rozchodil, ale nejde to. Zajimavé je, že jedna strana se nepohybuje, tudíž destička z jedné strany je absolutně dobrá, z druhé je obroušená až na kov…chce to celou novou brzdu. Tu nemají ani u Ploců, ani ve druhém servisu v Harrachově. Ale mají ji v servisu v Semilech.

Volám spolužáka Harracha. Ten mne ve štychu také nenechá, doveze mně ji ze Semil do Harrachova k Plocům. Musím Harracha moooc dnes vychválit, když jsem mu včera tak nandal…kvůli srazu vejšky. Opravdu – zachránil situaci. Ještě jednou moc díky.

Zatím čekám u Ploců. Jsou skeptičtí, co se týká výstavby nových skokanských můstků, takže tady zřejmě vznikne nový skanzen. Staré se již používat nemohou. Mamut smutně kouká na Plocův penzión pod ním…

Tomáš Ploc mi půjčí své kolo, kterému říká Mercedes, abych se zatím zajel podívat na Mumlavské vodopády. Rád přijímám a fotím. I když prý v Harrachově spadlo v noci dost vody, asi už odtekla, protože na vodopádu jí moc není.

Zajímavé je, že na Dvoračkách – ani kapka. Nedovedu si představit sjíždět ten prďák dolů do Rokytnice za mokra…

Ve 14.30 konečně odjíždím z Harrachova a děkuji moc panu Plocovi, že mně opět zpojízdnil toho mého miláčka. Opravdu moc díky ještě jednou, i Pavlovi Štěpánkovi, allias Harrachovi , hoši dnes jste mně vytrhli trn z …paty.

Pospíchám, abych ještě něco najel. Slunko se trochu uklidnilo, občas se schová za mraky. Jedu okolo Diany k mostu přes Jizeru na starou Jizerskou cestu, kam auta nemohou. OUHA. Most právě zbourali.

Dávám hned vedle mostu malinovku, protože jsem vyžízněn jak dragoun po přehlídce. Je to restaurace Chata Sport Ski. Otec se synem, který se bude za 14 dní ženit, tomu tady séfují. Říkám jim, jak jsem s pomocí mladých kluků na Ukrajině překonával po žebřících propadlou silnici…Oni – co šlo na UK, půjde i v Harrachově…jdou mi pomoci. Dva mladí hoši nazujou gumovky a kolo mi dostanou na druhou stranu, já přeskáču suchý po kamenech. Vedle bagr dobourává pilíř..

Věřili byste, že tuto ďuznu jsme sdolali i s tím mým nákladem? A přece je to tak.

Ty dva maníky jsem si na památku vyfotil. Hoši veliká poklona za váš výkon. Se slovy – také jsem byl mladý a stiskem ruky se s nimi loučím. Popřejou mi ještě šťastný navrat domů. Hospodským i jim ještě jednou moooc díky.

Hospodští si mne také fotí na památku u Krakonoše vedle jejich chaty…že prý mi pošlou fotku…

Přelezením Jizery jsem se dostal dost kuriózním způsobem z Krkonoš do Jizerských hor. To jsem neplánoval, ale zážitek to byl docela silný. To mi věřte…

A jsem v jiném světě. Údolí Jizery směrem na Jizerku je nádherné. Chvílemi si připadám, že jsem někde v lese v Kanadě..

Cedule vás upozorní, že jste se dostali do „zóny absolutní tmy“ bez světelného smogu.,ÚŽASNÉ..

Stoupání, alespoň dnes pro mne je velmi příjemné, ani nedávám nejmenší tác. Moc dlouho jsem dnes na to údolí čekal. O to více si ho teď užívám. Nikdo tu není, jen já. Je úterý a sezóna ještě nezačala..

Než se naději, jsem opět přes 900 m.n.m. z nějakých 500.

Hospoda tady nahoře má zavřeno. Ale pingl mi točenou kofolu dá.

Fotím na Jizerce roztroušené chalupy. A vzpomínám, jak jsme s turisťákem jezdili sem na Hnojový dům ke Gustavovi Ginzelovi, starému sudetskému Němci. To se nedá zapomenout. Jak nám ženské s holkama utekly spát na Pyramidu. A já tam zůstal sám s kluky…a Gustávem. Že prý v tom humusu nebudou…Ale zase v té době nebyly alergie jako dnes…na všechno!!! Z toho přehánění čistoty. Vy baby…

Po náhorní rovině v nadmořské výšce 850 až 920 m.n.m. spěchám na Smědavu, ulovit něco hodnotného k snědku, protože si uvědomuji, že jsem celkem nic nejedl, jenom pil. Po cestě se stavím ještě na točenou kofolu v kiosku v lese, nazvaném Promenáda. Chlap fousatější více než já mně udiví otázkou, kolik mi za to dáte? U nás si už 20 let určují cenu zákazníci sami…FAJNE. Ještě si od něj naberu vodu, kdybych někde po cestě zabivakoval..

Na Smědavě dám moravského brabce a pivo. Bavím se se 3 cyklisty o mé jízdě. Diví se, že už jsem na cestě 49 dní…tak jim poreferuji a dávám kontakt.

Vyprávím jim, jak včera v bufetu Na rozcestí pod Beneckem jsem si objednal špagety. Paní říká, až budou, tak vás zavolám…já jí říkám – jmenuji se Vladimír…a ona – proč mi to říkáte? A já – protože ten 5. pád zní = oslovujeme, voláme. Takže když mě chcete volat, tak mne musíte nejdříve oslovit…Nakonec mne nevolala, ale donesla mi je na stůl…že by zapomněla to mé jméno, ne jen viděla starého chlapa, tak se jí ho zželelo.

Zkouším to potom na Bartově boudě nad Bílým potokem. Ale mají otevřeno jen od pátku do neděle. Dnes v noci má prý přijít nějaká“čína“, tak chci být pod střechou.

Nad Bílým Potokem ční skály – Frýdlantské cimbuří, tak je vyfotím. Jedná se o chráněné území rozeklaných žulových skal. Zvedají se nad údolím Černého potoka a připomínají prý tvarem Frýdlantský zámek.

Nakonec skončím v kempu, v chatičce, jako masňák. Ale nemohu to tak brát. Dnes jsem dostal záhul od slunka a také jsem byl trochu nervní z toho, abych už mohl jet dál. Také ať chci nebo ne, trochu ubývají síly. S narůstajícím časem a rostoucími teplotami. Ty teploty jsou pro mne asi ten hlavní kámen úrazu, protože jsem přehřívací. Nevymlouvám se, je to tak.

12. června 2019, středa – 114 km – slunečno střídavě zataženo, teplota cca 25 až 28 st.C – dnes jsem objížděl celý Frýdlantský výběžek a dojel jsem až do Hrádku nad Nisou k vodní nádrži Kristýna do kempu, kde za 80 Kč chlempu…postavil jsem stan, bude bouřka, už je tma jak v pytli…

Ráno v 6.15 jsem vyjel z kempu v Hejnici, po cestě fotím kostel v Hejnici

Pak stoupám na vyhlídku k Libverdě. Pěkný kopec po pěkném asfaltu, po ránu je chládek, jede to samo, občas nápor větru, ale zvladatelný…

V kopci na Libverdě mně dřevěný cyklista ukazuje cestu – TAM…na Nové Město pod Smrkem..

Po cestě fotím krajinu

Nahoře jsou Pekelské sázky- vyhlídka,, tam ukazují, co mám fotit…

Fotím svoje pohledy

Na Novém Městě pod Smrkem se nechám opět nachytat místními, protože jsem líný stavět a koukat na Mapy.cz. Pošlou mne jinam, a ne na Dětřichovec…jedu do Polska, bohužel na vedlejší kopec a zjistím to až tam…vracím se z Polska

Nevadí, sjezd zpátky byl pěkný a jedu konečně na ten správný kopec…Dále jedu na obec Jindřichovice pod Smrkem, plnou kuriozit a záhad.

Nejdříve zříceninu kostela Sv. Jakuba ze 13. stol., který byl vypálen husity r. 1431. Zbytky kostela byly vyhlášeny za kulturní památku.

Potom se jedu podívat na hliněný dům herce Jaroslava Duška. Dům je postaven dle systému Superadobe. Dlouhé pytle se naplní hliněnou směsí, rovnají se do kruhů na sebe a spojují drátem. Používají se výhradně suroviny z místa stavby. Má tam ruční zvonek a u něj ceduli: Zvoňte, když budu chtít, tak přijdu. Doma je jen paní, je 8.10 hod., bavím se s ní a dám kontakt na web. To jsem zvědav, zda mi napíšou, když jsem kolem bývalého Československa z roku 1919 najel už 4 000 km, abych se k nim podíval…Chaloupka jako z pohádky, že?

Projíždím Jindřichovice, plno polorozbořených domů, tak jak to popisuje spisovatel Řezáč ve svém románu Nástup …To fotit nebudu.

Na druhé straně obce je žijící skanzen soukromého zemědělce ing. Zbyňka Vlka. Dominuje mu 300 let starý podstávkový dům.

Je zde jediný funkční větrný mlýn v Čechách. Ukazuje mi ho malý syn majitele

Ukazuje mi i funkční pec, kde prý holky upečou úplně vše, na co si vzpomenete…

Využívají sluneční energii k dennímu vaření, je ráno, na oběd je už připraveno

Potom z kozího chlívku vyleze Polka Stefka, kluk říká, že je hrozně líná, že by pořád jen spala, je oblečena jak před 200 lety, bjútonoš nemá .

Maminka kluka mi říká, že tady mají náhradní školní docházku, chodí sem až 15 dětí, vždy St, Čt, Pá – a 2x ročně dělají na ZŠ srovnávací zkoušky. Učí české i polské děti. Skanzen je přímo na hranici s Polskem…

Zajímavé věci jsem dnes v těch Jindřichovicích pod Smrkem viděl .

Pak jedu dál přes Horní a Dolní Řasnici do Krásného Lesa. Zde fotím pěkné květy

Pokračuji do kopce a zrovna, když si říkám, že se musím nechat vyšetřit, až se vrátím domů – Bulovka

Sluníčko začíná připalovat, když stoupám na Horní Bulovku. Odtud jedu hřebenovku zelenou značkou mezi loukami, kde mně dobytek ukazuje, co bych měl v tom hicu raději udělat, ležet v chládku a přežvykovat…

Dojíždím po cyklostezce do Háje a Černovous. Zde je zajímavý Zámecký dvůr s penzionem, jezdeckou stájí, chovem skotu plemene Highland. Jsou zde historické objekty z poloviny 18. století, fotím

Pokračuji přes Filipovku do Višňové. Po cestě fotím krajinu. Plno nového zbalíkovaného sena…

Cesty jsou na Frýdlantsku příjemné, stromořadí, stín…

Ve Višňové je funkční fabrika JUTA. Velmi známé jsou její výrobky jutové pytle. Ale vyrábí široký sortiment výrobků pro stavebnictví a zemědělství…

Z Višňové pádím do Frýdlantu. Z dálky na mne zírá zámek. Přejíždím říčku Smědá, která má most jako přes veletok

Ve Frýdlantu fotím na náměstí radnici

A měšťanské domy

Baba u zámku mě poradí zkratku na Dětřichov, stoupám do prďáku nad Frýdlantem, odkud je nejlepší pohled na zámek.

Přijedu do Větrova a most uzavřen, betonují. Ale poradí, kudy kolem s kolem. Hodní kluci.

Jedu na Dětřichov a pak cyklostezkou mezi poli a loukami, fotím

Dostanu se do Heřmanice – zajímavé vsi, samé dřevěné výrobky. A Polák u toho, podobný Čmelákovi…to je náhoda, zrovna jsem mu napsal, že dnes do Varnsdorfu nedojedu…

U obecního úřadu uhnu do polí a luk a lesů po hřebenovce

Hned na začátku masakr motorovou pilou

Tak raději fotím krajinu. Možná vidíte, jak jsou stvoly trav ohnuté od větru, fouká fest. Nakonec to vzdávám, skočím na hlavní a z kopce jsem coby dub v Chrastavě.

Fotím aspoň kostel, typický pro Chrastavu

Z Chrastavy jedu přes Václavice a fotím vzdálený pohled na Ještěd ze stoupání od Chrastavy.

Pak potkám borce na kole, poradí mi kudy na hrad Grabštejn a pak na přehradu Kristýna do Hrádku nad Nisou. Dávám mu čumkartu…

Jsem na Grabštejně cca v 17.30, otevřeno je do 16 hod., slečna mě pustí dovnitř fotit, ale nic z toho není. Tak fotím pohled od hradu

A trochu hrad Grabštejn z venčí.

Pak honem bagetu a colu nad Hrádkem nad Nisou u pumpy. A hurá do kempu Kristýna. Stavím stan, suším než začne pršet, když prší, sedím pod přístřeškem u již zavřené hospody a píšu, píšu, píšu…

ZÁVĚRY Z TÉTO ČÁSTI POUTI Okolo Československa:

Jsem už blízko cíle, o to musím být opatrnější.

Za 2 dny jsem tady najel ve zbytku Krkonoš, po Jizerských horách a po Frýdlantském výběžku 172 km.

Celkem jsem na cestě 50 dní a mám najeto z domu 4 039 km, pohár si nemám na oslavu kde dát….tradičně.

Ke Čmelákovi jsem stejně jako vloni z Německa nedorazil, zítra odjíždí do Skotska, minule byl také pryč. Snad někdy příště, jako v písní od Oldy Říhy.

Přešla bouřka, ještě fotím přehradu ve 21.20 hod.

DRŽTE MNĚ PALCE AŽ DO KONCE. Moooc děkuji.